O sbírkách


Univerzitní sbírky patří k důležitým dokladům rozvoje vzdělanosti a vědeckého bádání. Historicky vznikaly dříve než muzea jako jakýsi sekundární produkt vědeckého bádání a zároveň i jako jeho doklad. Není jistě náhodou, že právě univerzitní sbírky jsou fundamentálními kameny prvních muzeí západního světa. Stejný trend sledujeme i v českých zemích, kde první veřejně přístupné sbírky byly na Univerzitě Karlově a to již v druhé polovině 18. století, tedy řadu let před vznikem Zemských muzeí, či muzea Národního. 

Význam univerzitních muzeí pro vědecké účely, studenty vysokých škol i pro veřejnost

Zásadním posláním univerzitních muzeí je péče o svěřený kulturní odkaz vysoké hodnoty, poskytování podkladů jak pro výzkumnou a studijní činnost, tak i pro širší kulturní účely, a rovněž i propagace výsledků výzkumné a vědecké činnosti univerzit.
V muzejním milieu jsou univerzitní muzea velmi speciálním jevem. Většinou jsou veřejnosti skrytá uvnitř ústavů a přispívají pouze k jejich vědeckým aktivitám. Sbírky pak většinou vznikají především při oborech, jež se věnují přírodním vědám. Často jsou univerzitní sbírky nebo muzea vázána na významnou osobnost. Jedná se o význačné vědce, které se svými výzkumy a svou prací stali světově uznávanými odborníky. Sbírka nebo muzeum, které dnes funguje jejich velkou zásluhou, nese často i jejich jméno.
Univerzitní muzeum je nutno chápat jako část univerzity. Univerzita s univerzitním muzeem tvoří jeden „organismus“, který funguje za účelem vzájemné prospěšnosti. V univerzitních sbírkách nebo muzeích jsou systematicky shromažďovány a selektovány cenné výsledky vědecké či badatelské práce. Univerzitní muzeum nebo sbírka prezentuje výsledky výzkumů veřejnosti - zprostředkovává výsledky výzkumů univerzitních pracovníků a přináší tak ve svých exemplářích ty nejvyšší hodnoty a kvality, jaké může nabídnout. Smyslem existence univerzitních muzeí je také uchování akademického dědictví, které je činností těchto muzeí neustále rozšiřováno.
Univerzitní muzeum a univerzita musí být nerozlučitelnými partnery. Jelikož je univerzitní muzeum součástí univerzity, je nemožné, aby se od univerzity odloučilo a přestalo tak plnit významnou a jedinečnou funkci univerzitního muzea. Muzeum by v tomto případě ztratilo svůj unikátní význam, přestože by například mělo vysokou návštěvnost. Muzeum, které by pozbylo statut univerzitního muzea, by již nemělo možnost získávat, zpracovávat a prezentovat nové výsledky akademické práce. Důsledkem by byla stagnace muzea a tudíž jeho „ustrnutí“ v oblasti vědecké sféry.
Univerzita a její muzeum jsou „živým pulzujícím organismem“; muzeum je významnou součástí univerzity, uchovává akademické dědictví, prezentuje výsledky vědeckého výzkumu veřejnosti, shromažďuje a třídí informace. Představuje významnou instituci, která je „svědkem“ nových objevů, výsledků a zjištění. Prostřednictvím svého muzea univerzita uchovává své „bohatství“, zaznamenává zde své vědecké výsledky a také, díky univerzitnímu muzeu, je může prezentovat veřejnosti. Je tedy zřejmé, že propojení  univerzity s univerzitním muzeem je pro obě strany prospěšné a nezbytné. Univerzitní muzeum by mělo sloužit jako spojnice mezi veřejností a univerzitou. Předpokladem efektivní univerzitní součinnosti je především profesionalita, vzájemná informovanost, iniciativa, činorodost, respekt k práci druhé strany i otevřenost.
Přímé studium sbírky, které může být umožněno například formou studijních kolekcí jako systematicky uspořádaných sbírkových dokladů, dovoluje nejširší uplatnění předmětů jako pramenů vědeckého poznání.
S neustále narůstajícím objemem nových poznatků vstupuje do popředí potřeba koncepce, která by zahrnovala maximálně možné ovládnutí metodologických nástrojů poznávacího procesu, tj. řízeného pozorování, reálného a myšlenkového experimentování.
Jednou z nejdůležitějších zásad pro výuku na vysokých školách je zásada názornosti, neboť je známo, že nejúčinnější vzdělávání se zakládá na smyslovém vnímání a pozorování. Artefakty hmotné povahy tak mohou sloužit jako edukační média pro výuku studentů.
Hlavním metodickým aspektem při zkoumání předmětů je, aby do procesu vnímání a poznávání byla vřazena individuální aktivita studentů (vyvozování struktury vztahů a souvislostí). Pozorování umožňuje využívání metodických obratů, zvláště srovnávání, analýzy, syntézy a obohacuje studenty o nová fakta, a rovněž je umožňuje hodnotit a systematizovat. Poznání se tak stává významným kapitálem studentů.
Univerzitní muzea se tak stávají výukovou základnou pro studenty, což by ovšem nemělo být vnímáno jako předpoklad omezení přístupnosti muzea odborné i laické veřejnosti.

V České republice zastává Mendelovo muzeum Masarykovy univerzity v muzejním prostředí jedno z nejvýznamnějších postavení mezi ostatními univerzitními muzei, a to především díky své specifické pozici a činnosti. Muzeum bylo založeno v roce 2002 za podpory řady českých a zahraničních subjektů; v roce 2007 se stalo pracovištěm Masarykovy univerzity. Vznik Mendelova muzea je tedy atypický. Univerzitní sbírka či muzeum může vzniknout například ze sbírky, kterou vytvořil a rozšiřoval vědecký pracovník, a která má jedinečný význam. Mendelovo muzeum ovšem vzniklo dříve než se stalo součástí Masarykovy univerzity. Významným způsobem se podílí na tvorbě a posilování univerzitně muzejní komunikace, rozvíjí meziinstitucionální styk uvnitř univerzity i v oboru českého a mezinárodního muzejnictví. Vlastní význam i přínos do oblasti univerzitních muzeí přináší Mendelovo muzeum také členstvím v zásadních muzejních organizacích a společnostech, jichž je prozatím naším jediným reprezentantem. V mezinárodní sféře  je Mendelovo muzeum aktivním členem v organizacích ICOM - UMAC a Universeum – European Academic Heritage Network.
Přínosem do rozvoje oboru univerzitních muzeí je také aktivní účast pracovníků nebo stipendistů muzea na mezinárodních konferencích a projektech různých společností a organizací. Tato výměna nových informací je pak nezbytná v dalším úsilí o vytváření a rozvoj univerzitních sbírek a muzeí v České republice. Zakládání dalších univerzitních muzeí nebo členství těchto muzeí v mezinárodních organizacích by jistě znamenalo nejen větší přínos pro studenty vysokých škol, ale mělo by i podstatný význam pro odbornou a laickou veřejnost. Univerzitní muzea by se tak mohla postupně stát dynamickými institucemi s vysokým edukačním potenciálem.
Významným počinem byl také zápis sbírky Masarykovy univerzity do Centrální evidence sbírek Ministerstva kultury České republiky. Sbírka univerzity, jejímž správcem je Mendelovo muzeum, se tak stala, jako první, součástí české muzejní sféry. Tento postup by měl oslovit vedoucí ústavů a kateder, kurátory univerzitních sbírek a muzeí, aby byly spravované sbírky následně včleněny do CESu a staly se tak součástí českého muzejnictví. Tímto krokem by zajisté byl zvýšen význam univerzitních sbírek a muzeí pro vědecké účely.
K výměně informací, spolupráci a koordinaci v akademickém prostředí by jistě přispělo i vytvoření organizace, jež by zastřešovala univerzitní sbírky a muzea. Významný posun v českém univerzitním muzejnictví lze očekávat tehdy, jestliže se akademické vedení jednotlivých ústavů bude snažit o kontakt s ostatními ve sféře vznikajících univerzitních muzeí. Komunikace na odborné úrovni mezi vědními obory však většinou probíhá výhradně ve vztahu ke svému vědnímu zaměření. Otázka vzniku dalších univerzitních sbírek a muzeí by se měla stát námětem diskuse mezi akademickými pracovníky, kteří sbírky tvoří a spravují.

                                                                                           Radana Antošová